Spiritualita diecézní synody

Spiritualita diecézní synody

Synodní spiritualita podle papeže Františka

Před zahájením generálního shromáždění synody o synodalitě 9. října 2023 papež František povzbudil k využití tří příležitostí (více ZDE): 

• Otevřenost: První z nich je vydat se na cestu (a to strukturálně, ne jen příležitostně) k synodální církvi, která je otevřeným místem, kde se všichni cítí jako doma a na němž mohou mít svůj podíl.

• Naslouchání: Synoda nám dále skýtá příležitost stát se naslouchající církví: ustat  v našem shonu, utišit své pastorační úzkosti, abychom se zastavili k naslouchání Duchu v adoraci a v modlitbě. Jak velmi nám dnes chybí modlitba adorace, mnozí ztratili nejen tento zvyk, ale vůbec ponětí o tom, co znamená adorovat. Jde o naslouchání našim bratřím a sestrám, kteří hovoří o nadějích a krizích víry v různých částech světa, o naléhavé nutnosti obnovit pastorační život, o znameních, vycházejících z jednotlivých místních situací.

• Blízkost: A konečně máme šanci stát se církví blízkosti: Stále se vracíme k Božímu stylu, Božím stylem je blízkost, soucit a něha. Bůh vždycky jedná právě tak; pokud toho nedosáhneme a nebudeme církví blízkosti v postoji soucitu a něhy, nebudeme Pánovou církví. O takovou církev usilujeme nejen slovy, ale také svou přítomností, skrze kterou se navazují užší přátelská pouta se společností a světem: máme být církví, která se neuzavírá před životem, ale přijímá křehkost a  nouzi naší doby, léčí rány a uzdravuje zraněná srdce Božím balzámem.

Na závěr své promluvy připojil papež František tuto modlitbu:

Při promluvě při mši svaté druhý den, 10. října 2023, papež František řekl mimo jiní toto (překlad celé homilie najdete ZDE):

Vytvořit synodu znamená jít společně po stejné cestě. Podívejme se na Ježíše, který se na cestě nejprve setkává s bohatým člověkem, pak naslouchá jeho otázkám a nakonec mu pomáhá rozpoznat, co má dělat, aby měl věčný život. Setkávání, naslouchání, rozlišování: tři slova synody, na která bych se rád zaměřil.

• SETKÁVÁNÍ: Evangelium dnes začíná zážitkem setkání. Za Ježíšem jde muž, poklekne před ním a položí mu rozhodující otázku: 'Dobrý Mistře, co mám dělat, abych měl věčný život?' Takto důležitá otázka vyžaduje pozornost, čas, ochotu vyjít druhému vstříc a nechat se vyzvat jeho neklidem. Pán neuhýbá, není rozmrzelý ani znepokojený, naopak, zůstává s ním. Je k dispozici pro setkání. Nic ho nenechává lhostejným, všechno ho zajímá. Setkání s tváří, setkání s pohledem, sdílení příběhu každého člověka: to je Ježíšova blízkost. Ví, že setkání může změnit život. Evangelium je plné setkání s Kristem, která povznášejí a uzdravují. I my, kteří se vydáváme na tuto cestu, jsme povoláni stát se zkušenějšími v umění setkávání. Ne v organizování akcí nebo teoretických úvahách o problémech, ale především v tom, že si najdeme čas na setkání s Pánem a povzbudíme setkávání mezi sebou. Čas věnovat prostor modlitbě, adoraci, tomu, co chce Duch svatý říci církvi. Jde o to obrátit se k tváři a slovu druhého, setkat se tváří v tvář, nechat se zasáhnout otázkami sester a bratří, vzájemně si pomáhat, aby nás obohatila rozmanitost charismat, povolání a služeb.

• NASLOUCHÁNÍ: Druhé slovo je naslouchání. Skutečné setkání se rodí pouze z naslouchání. Ježíš skutečně naslouchá otázce tohoto člověka a jeho náboženskému a existenciálnímu neklidu. Nedává obřadnou odpověď, nenabízí předem připravené řešení, nepředstírá laskavou odpověď jen proto, aby se ho zbavil a pokračoval v cestě. Naslouchá mu. Ježíš se nebojí naslouchat srdcem, nejen ušima. Jeho odpověď totiž není pouhým zodpovězením otázky, ale umožňuje onomu bohatému člověku vyprávět jeho vlastní příběh, svobodně o sobě mluvit. Kristus mu připomíná přikázání a on začíná vyprávět o svém dětství, o své duchovní cestě, o tom, jak se snažil hledat Boha. Když nasloucháme srdcem, stane se toto: druhý člověk se cítí přijat, není odsuzován, může svobodně vyprávět o své vlastní zkušenosti a duchovní cestě.

• ROZLIŠOVÁNÍ: Nakonec rozlišujte. Setkání a vzájemné naslouchání není samoúčelné, nechává věci tak, jak jsou. Naopak, když vstoupíme do dialogu, klademe si otázky, jsme na cestě a nakonec nejsme stejní jako předtím, jsme proměněni. Dnešní evangelium nám to ukazuje. Ježíš cítí, že muž před ním je dobrý a zbožný a dodržuje přikázání, ale chce ho vést dál než jen k dodržování předpisů. V dialogu mu pomáhá rozlišovat. Navrhuje mu, aby se podíval do svého nitra, ve světle lásky, kterou ho miluje on sám, když na něj hledí (srov. v. 21), a v tomto světle rozeznal, na čem jeho srdce skutečně lpí. A pak zjistí, že pro něj nebude dobré přidávat další náboženské úkony, ale naopak vyprázdnit se: prodat to, co okupuje jeho srdce, aby udělal místo Bohu. I pro nás je to vzácná rada. Synoda je cestou duchovního rozlišování, které probíhá v adoraci, v modlitbě a v kontaktu s Božím slovem.

Další doporučené zdroje:

• Spiritualita synodality - prezentace základních aspektů (.pdf)
• Biblické zdroje k synodalitě (.pdf)
• Spiritual and liturgical resources (synod.va)
• The Church on the Way (prayforthesynod.va)
• Papež František: Synoda znamená jít společně po stejné cestě (cirkev.cz)