Co pro vás osobně znamená diecézní synoda a kam by nás měla dovést?
Petr: Diecézní synoda pro mě znamená především šanci na objevení nové vzájemné důvěry, šanci ke společné cestě k tomu podstatnému, šanci na nové nalezení radosti z toho mála, co navenek máme, protože, jak říká Terezie z Avily, „Bůh stačí“. A tím myslím toho hluboce „synodálního“ Boha, který se v Kristu vydal na společnou cestu s námi se všemi, zůstává na ní věrný až k smrti a vložil do každého z nás osobně i do všech společně obrovskou důvěru, že to spolu zvládneme.
Diecézní synoda je pro mě také jakousi formální berličkou na cestě k tomu, co jsme před lety přijali jako motto pro pastorační vizi chebské farnosti:
Žít s těmi zde, i s těmi tam.
Být láskou dnešku, zítřku nadějí.
Žít tím, co žije. A to, co umírá,
provázet k smrti, co život otvírá.
Přizpůsobím-li si slova Zdeňka A. Emingera, je pro mě diecézní synoda také cestou k místní církvi jako prostoru, kde se neuspokojují náboženské potřeby jako v nějakém duchovním supermarketu; kde se není třeba blýsknout znalostmi, tituly, známostmi; kde si můžete najít své vlastní, osamocené místečko a sundat si masku, kterou jinak nosíte proto, abyste přežili; kde po vás nikdo nechce, abyste se stal figurkou jeho pastoračních vizí, abyste chápal církevní život jako ‚bojový úkol‘ a abyste pořád chtěli něco měnit, něco porovnávat, něco organizovat, něco bourat; kde vás nakonec tato vnitřní svoboda přivede k vám samotným; kde vás nikdo nenutí, abyste dělali to, co chce on, a kde se vám proto do srdce sama od sebe vkrádá otázka, co máte tváří v tvář Bohu dělat vy. Diecézní synoda je tu proto, aby nám Bůh kladl otázky a abychom se i my společně ptali Boha na to, co ví jen on.
Petra: Pro mě diecézní synoda znamená možnost přehodnotit vše, co funguje a nefunguje, a otevřít se novým cestám. Zároveň přijmout to, že ne všichni jsme stejní a uvažujeme a vnímáme podobným způsobem. Naopak nás tato jinakost a rozrůzněnost může vzájemně obohatit. Diecézní synoda je pro mě také příležitost lépe a hlouběji poznat lidi ve své farnosti, pochopit jejich způsoby prožívání víry, odložit své předsudky a více se s nimi propojit skrze společnou lásku v Krista. Já osobně doufám i v celkové propojení celé diecéze. Přestat se zabývat žabomyšími válkami, hrabat si na vlastním písečku své farnosti a přijmout sounáležitost vyššího celku a propojenost všech údů naší diecéze. Chtě nechtě nás v brzké budoucnosti čeká rapidní úbytek kněží (odchod do důchodu, žádní bohoslovci v semináři), což nás nutí již teď měnit smýšlení o budoucím vývoji naší diecéze. Jak to všechno bude, k tomu budeme mít všichni příležitost se během dvou a půl let trvání naší synody vyjádřit.
Vaším úkolem v rámci Synodního týmu je mimo jiné rozvíjení jedné ze tří synodních otázek, a to: „Jak v příštích deseti letech v naší diecézi uspořádáme omezený počet kněží a ostatních pastoračních pracovníků, aby mohli zdravě žít a sloužit a všichni věřící naplno prožívat svou víru?“ Otázka budoucího uspořádání je velice komplexní. Máte k dispozici data o vývoji počtu kněží a pastoračních pracovníků, ze kterých vycházíte, a mají tato data k dispozici také synodní delegáti?
Petra: Určitá základní data o vývoji počtu kněží k dispozici samozřejmě máme. Ale otázka uspořádání ve farnostech je opravdu, jak sám říkáš, mnohem komplexnější. V tomto prvním roce diecézní synody se v oblasti „uspořádání“ snažíme popsat, jak to v jednotlivých farnostech vypadá. Na chodu farnosti se přeci nepodílí jen kněz potažmo farář. Má k dispozici pastorační asistenty, pastorační a ekonomickou radu, kostelníka, varhaníky a spoustu dalších dobrovolníků a dobrovolnic, kteří svou službu bezplatně a ochotně poskytují. Je samozřejmé a pochopitelné, že ve větších farnostech je spolupracujících osob více a v menších farnostech zase méně. Zároveň se také ptáme, jak se jednotliví lidé ve své službě cítí, zda nejsou přetíženi a hrozí u nich syndrom vyhoření nebo jsou naopak nevytíženi a rádi by se zapojili více. A veškeré tyto informace bychom měli získat jednak od synodních delegátů z jejich zápisů ze skupinových či osobních setkání, ale také z dotazníku, který bude distribuován začátkem května a ze sociologických průzkumů, které již po diecézi probíhají. Opravdu každý má příležitost se do synody zapojit.
Jakým způsobem budete zpracovávat a vyhodnocovat výstupy z jednotlivých skupinek?
Petr: Nejen ze skupinek, ale i ze všech těch dalších zdrojů informací, o kterých mluvila Petra, budeme v synodním týmu zpracovávat souhrnnou zprávu pro synodní delegáty. Pomohou nám v tom lidé ze synodní rady a diecézní pastorační rady, ale i odborníci na zpracování takovýchto dat. Synodní delegáti se s návrhem textu této souhrnné zprávy seznámí někdy během září. Budou jej tak moci v modlitbě a v rozhovorech s dalšími projít a navrhnout jeho úpravy. Takto vznikne pracovní dokument, který bude základem pro podzimní generální shromáždění synody (25.–28. 10. 2024). Na tomto shromáždění pak budou delegáti jednat o závěrečné podobě textu popisujícího realitu současného života a služby naší diecéze. Ten se pak stane východiskem pro další etapu diecézní synody.
