Mezi synodními delegáty jsou také zástupci různých center, církevní školy, spolků a organizací, které v naší diecézi hrají důležitou roli. Zeptali jsme se tedy i jich na to, jak synodu vnímají a jak ji prožívají. Své odpovědi nám poskytli: Kopecký František (starosta obce Luženice), Lucie Švehlová (Diecézní charita Plzeň), Kateřina Chejlavová (ředitelka Církevní ZŠ a SŠ Plzeň) a Lucie Diblíková (K srdci, z.s.)
Co vás vedlo k tomu přijmout roli delegáta diecézní synody?
Kateřina: „Zdálo se mi, že synoda může být příležitost k proměně, u které stojí za to být. A z pohledu církevního školství jsem ji vnímala jako příležitost víc představit naše školy lidem z celé diecéze, mluvit o jejich místě a propojení v rámci diecéze.“
Lucie D.: „Na konci mého rozhodování o přijetí role delegáta byla touha zpřítomnit "hlas chudých" lidí jejichž hlas by měl být více slyšet ve světě i v církvi.“
František: „Jednoho večera mě otec biskup telefonicky položil otázku, zda bych se nechtěl zúčastnit plánovaného synodního procesu v Plzeňské diecézi. A já, jelikož jsem byl vychován v úctě k autoritám a jelikož jsem navíc osoba zvědavého naturelu, jsem po asi hodině přemýšlení jeho nabídku přijal. Již druhý den ráno jsem se obával, zda jsem udělal dobře a zda jsem pro tuto výzvu skutečně ta správná osoba. Když jsem však zjistil, kdo z naší farnosti byl také vybrán a bude se účastnit této akce, tak mě naplnil pocit, že jsem se rozhodl správně.“
Lucie Š.: „Byla jsem požádána mým nadřízeným Jiřím Lodrem, abych zastupovala Charitu.“
Jaký moment synody vás zatím nejvíce oslovil nebo překvapil?
Kateřina: „Líbil se mi synodní přístup samotný, to že bylo a je do hledání dalších cest zapojeno tolik lidí, otevřenost s jakou se vyjádřili k různým tématům. Oceňuji, s jakou pečlivostí se snaží synodní tým v dokumentech postihnout hlavní názorové proudy, ale zaznamenat a nevynechat ani ty okrajové nebo méně hlasité. A přijde mi zásadní, že je naše přemýšlení a hledání ukotvené v modlitbě, že každé synodní setkání začíná duchovní částí i že se v modlitbě za synodu spojuje už třetím rokem celá diecéze.“
Lucie D.: „Vždy mě znovu oslovilo setkání s druhými lidmi v synodních skupinkách. Ať už ve skupinkách s chudými nebo s delegáty, naslouchání jejich hlasu, slovu, názoru, pohledu až po živé diskuze, které pak následovaly.“
František: „Velmi těžká otázka. Mě totiž na synodě něco překvapuje neustále. Já žasnu nad tím, jak tohle vlastně uměle vytvořené společenství lidí dokáže diskutovat a přemýšlet nad tolika zásadními otázkami a dokonce z tohoto procesu vygenerovat nějaký (snad) smysluplný výsledek, který nabídne plénu ostatních k posouzení. Takže, kdo jste se ještě neseznámil s posledním synodním dokumentem, tak neváhejte. Je tam tolik věcí na přemýšlení, že budete mít co dělat celou postní dobu.“
Lucie Š: „Překvapila mě názorová různost delegátů a velmi pozitivní atmosféra přes rozdílnosti mezi námi.“
Setkal/a jste se v synodě s tématy, která pro vás byla nepohodlná nebo náročná?
František: „Nepohodlná témata tam nejsou žádná! Náročná témata jsou tam všechny! Mě, jako dlouholetého komunálního politika samozřejmě oslovily spíše otázky týkající se budoucího uspořádání a zajištění budoucího ekonomického chodu diecéze. Každé území naší diecéze má svá odlišná specifika a snažit se skloubit činnost biskupství, vikariátů a farností podle nějaké společné šablony se mně zdá úkol mimořádně těžký.“
Lucie Š: „Ne, spíše jsem vnímala svou nekompetentnost vyjadřovat se k některým tématům.“
Kateřina: „Nově jsem si uvědomila, jak může být prožívání víry různé a jak může být naše různorodost inspirativní i náročná. Zároveň se mi zdá, že se na synodních setkáních postupně prohlubovala atmosféra sounáležitosti a společenství, které přetrvají i dál.“
Lucie D.: „Myslím, že pro mě bylo náročné téma majetku. Nějakým způsobem jsem vnímala, jako by majetek a péče o chudé stály proti sobě. Jako by se církev bála vzít na sebe odvahu být chudou nevěstou, která své největší bohatství má v Kristu. Církev = Kristem bohatá nevěsta zamilovaná do chudých tohoto světa, jak ji pro mě prezentoval papež František a nově papež Lev. Chudí, od kterých je ochotná se církev učit, neštítí se jejich chudoby a poskytuje jim svou solidaritu a pomoc (zvláště tam, kde okolní svět selhává). Je to povolání každého křesťana a žádná z institucionalizovaných forem pomoci z nás nesnímá tento rozměr života a realizace našeho křesťanství. Jakýsi smír a kolaboraci mezi bohatstvím a chudobou jsem nalezla právě na posledním setkání delegátů v Liticích: "Majetek církve ve službě chudým". Františkova ekonomika, na kterou jsem pak narazila je pro mě teď nadějí, že je možné nalézt smír mezi bohatstvím na jedné straně a chudobou na té druhé.“
Kde jste během synody nejvíce zakusil radost?
František: „Navážu na předchozí odpověď. Každé území má sice svá specifika, ale i přesto se drtivá většina delegátů zatím dokázala shodnout na společné cestě, po které by se diecéze mohla ubírat v dalších letech. Jaká ta cesta bude, bude záležet na nás všech, kterým osud diecéze není lhostejný.PS: Vůbec největší osobní radost mám z toho, že nemusím zpracovávat výsledky, postřehy a připomínky od jednotlivých synodních delegátů. Že k tomu je na biskupství vytvořen team lidí, kteří to dělají za nás. Bůh jim pomáhej!“
Lucie Š: „Při společných debatách i slavení mší, při chválách… .“
Kateřina: „Asi právě setkáních - při společném slavení liturgie, jednáních o synodních otázkách nebo neformálních setkáních a rozhovorech.“
Lucie D.: „Největší radost jsem zakoušela právě s druhými delegáty na společných setkání a to vždy přebylo jakékoliv synodní útrapy a úskalí.“
