Plzeňský biskup o probíhající diecézní synodě

Plzeňská diecéze, která sousedí s německými (arci)diecézemi Bamberg, Drážďany-Meißen a Regensburg, zahájila v loňském roce diecézní synodu. O své cestě do budoucna hodlá diecéze diskutovat až do příštího roku. V rozhovoru Steffena Zimmermanna hovoří plzeňský biskup Tomáš Holub o důvodech synody, jejím obsahu a atmosféře dosavadních konzultací. Sedmapadesátiletý biskup také přináší srovnání se synodální cestou katolické církve v Německu (Der Synodale Weg, srov. také ZDE). Překlad z překlad článku na katholisch.de.

Otázka: Pane biskupe Holube, vaše diecéze loni zahájila tříletou diecézní synodu. Proč?

Tomáš Holub: Naše diecéze - stejně jako mnoho jiných diecézí - čelí velkým výzvám. Jejich středobodem je otázka, jak můžeme lidem v naší diecézi v budoucnu konkrétně pomoci setkat se s Kristem. To je samozřejmě především otázka misijní a pastorační. Odpověď však závisí také na konkrétních finančních a personálních požadavcích - a ty se v příštích letech pravděpodobně nezlepší. Diecézní synoda by měla vytvořit prostor, v němž budeme moci společně čelit těmto výzvám v atmosféře důvěry a hledat odpovědi.

Otázka: Rozhodl jste se pro svolání diecézní synody sám, nebo bylo rozhodnutí o jejím svolání již společným procesem?

Tomáš Holub: Rozhodnutí pro synodu bylo především Božím znamením. Alespoň tak jsem to cítil, když jsem se během rekolekcí zamýšlel nad situací diecéze a myšlenka na synodu mi přišla v modlitbě jako vhodný prostor pro diskusi o výzvách, které nás čekají. Jsem přesvědčen, že na ústřední otázky týkající se budoucnosti diecéze by neměl odpovídat pouze biskup nebo malá skupina, ale spíše mnoho lidí synodálním způsobem, pokud je to možné.

Otázka: Jakou roli hrál v rozhodnutí ve prospěch vaší diecézní synody papež František a posílení synodálních procesů pod jeho vedením, včetně Světové synody o synodalitě?

Tomáš Holub: Velmi velkou. Naše diecézní synoda je, chcete-li, přímým důsledkem světové Synody o synodalitě a já jsem papeži Františkovi velmi vděčný, že otevřel okno synodality tak dokořán. Snažíme se v malém měřítku žít a uskutečňovat to, co bylo v posledních dvou letech ve velkém měřítku předvedeno v Římě.

Otázka: Motto vaší synody zní Společně s nadějí: Život v Kristu uprostřed dnešní reality. Co chcete tímto mottem vyjádřit?

Tomáš Holub: Jako křesťané putujeme společně s Kristem, žijeme s ním a z něj. Zároveň jako křesťané žijeme ve společnosti, v níž většina lidí o Kristu nikdy neslyšela, nebo se dokonce vědomě rozhodla proti němu. Této skutečnosti a s ní spojeným výzvám musíme čelit - v budoucnu ještě více než dnes. Synoda by k tomu měla vytvořit prostor.

Otázka: Již jste naznačil, že vaše synoda se věnuje třem hlavním tématům: misii, uspořádání a hospodaření. Můžete podrobněji vysvětlit, proč jste si vybrali právě tato tři témata?

Tomáš Holub: Zaprvé, diecézní synoda se může zabývat pouze tématy, která jsou v kompetenci diecézí a o kterých se tam může rozhodovat. Předmětem diecézní synody tedy nemohou být například zásadní otázky, které se týkají učení církve jako celku a o nichž může rozhodovat pouze papež nebo koncil. Naším cílem bylo co nejkonkrétněji se zabývat ústředními problémy, kterým naše diecéze čelí. A jak jsem již řekl, jde v podstatě o otázku, jak a jakými prostředky můžeme zdejším lidem přinášet Krista. Jakou organizační strukturu a kolik kněží potřebujeme, abychom mohli sdílet radostnou zvěst evangelia se všemi v naší diecézi? A jak toho můžeme dosáhnout s našimi omezenými finančními zdroji?

Otázka: Našli jste již při dosavadních konzultacích odpovědi na tyto otázky?

Tomáš Holub: Tak daleko jsme se ještě nedostali. Synodu jsme rozdělili do tří fází. V první fázi v loňském roce jsme se nejprve zabývali současnou situací v naší diecézi. Ve druhé fázi v letošním roce chceme formulovat cíle a možné způsoby jejich dosažení.  Ve třetí fázi se pak v příštím roce chceme ptát, jaká rozhodnutí je třeba přijmout.

Otázka: Když se podíváte na současnou situaci, co je největší výzvou v misii ve vaší diecézi?

Tomáš Holub: Největší výzvou je, že naše církevní struktury nejsou vůbec uzpůsobeny tomu, aby naše diecéze byla misijní oblastí. Naše struktury - například způsob rozmístění pastoračního personálu a finanční zdroje - zatím nedokázaly reagovat na realitu sekulární společnosti 21. století. Pokud chceme lidem v naší zemi zprostředkovat kontakt s Kristem, musíme se ve svých strukturách stát mnohem více misijními.

Obrázek: Biskup Tomáš Holub v rozhovoru s delegáty generálního shromáždění plzeňské diecézní synody na konci října 2024

Otázka: Témata uspořádání a hospodaření se točí především kolem lidských a finančních zdrojů vaší diecéze. Jaká je v tomto ohledu vaše situace?

Tomáš Holub: Měřeno počtem našich farností a počtem věřících máme v současné době stále dostatek kněží. Počet povolání však již delší dobu klesá. Za několik let se tedy budeme muset spokojit s výrazně menším počtem kněží. To pro nás představuje velký problém, zejména s ohledem na další potíže, že naše diecéze je velmi venkovská a věřící jsou velmi rozptýlení. Musíme tedy pokrýt velké území s velkými vzdálenostmi - a se stále menším počtem kněží.

Otázka: A hospodaření?

Tomáš Holub: V současné době hospodařme se stále ještě solidními financemi - ale nemůžeme si dovolit dělat velké skoky. Neřekl bych, že jsme chudí, ale musíme si dobře rozmyslet, co si můžeme a nemůžeme dovolit. A to v příštích letech určitě nebude snazší.

Otázka: Už jste řekl, že vaše synoda je rozdělena do tří fází. První fáze skončila loni na podzim. Jaký je váš prozatímní závěr?

Tomáš Holub: Velmi pozitivní. Podařilo se nám vstoupit do vzájemného dialogu v atmosféře důvěry a uznání a společně analyzovat současný stav naší diecéze navzdory rozdílným postojům a pohledům. Dobrý duch spolupráce se projevil zejména na generálním shromáždění synody na konci října. Mám dojem, že všichni delegáti se během prvního roku sblížili v synodální společenství, a doufám, že tuto pozitivní atmosféru zažijeme i při dalších jednáních.

Otázka: Synodální shromáždění Synodní cesty katolické církve v Německu nebyla vždy tak harmonická, jak popisujete vaši synodu. Máte pro tento atmosférický rozdíl nějaké vysvětlení?

Tomáš Holub: Myslím, že to má dva hlavní důvody. Zaprvé jsem se hned na začátku rozhodl, že jednání naší synody nebudeme vysílat živě na internetu - na rozdíl od Synodní cesty v Německu. To znamená, že naše debaty mohou skutečně probíhat v chráněném prostoru, kde se nehraje na předvádění, ale na společné diskuse a společné hledání řešení.

Otázka: A za druhé?

Tomáš Holub: Na rozdíl od našich bratří a sester v Německu se na naší synodě soustředíme na témata, pro která máme rozhodovací pravomoc na diecézní úrovni - jak to stanoví kanonické právo pro diecézní synody. Myslím, že pro delegáty je dlouhodobě motivující, když mohou svou prací konkrétně ovlivnit vývoj své místní církve, než aby se zabývali především otázkami, o kterých se může rozhodovat pouze v Římě.

Otázka: Když se podíváte dopředu na plánovaný konec vaší synody v příštím roce: Jaký je váš cíl? V co doufáte?

Tomáš Holub: Doufám, že na konci synody dospějeme ke společným rozhodnutím, která nás přiblíží k našemu cíli přivést co nejvíce lidí v naší diecézi do kontaktu s Kristem. Je jasné, že to vyžaduje změny v našich strukturách, ale také v našem myšlení. Jak přesně musí tyto změny vypadat, bude předmětem dalších konzultací, které nechci předjímat.

Otázka: Na základě vašich dosavadních zkušeností: Jste rád, že jste zahájil diecézní synodu?

Tomáš Holub: Nejen rád - jsem nadšený a vděčný za to, že jsme se v naší diecézi na tuto cestu společně vydali, i za to, jakým způsobem po ní společně jdeme. Na základě našich dosavadních zkušeností mohu jen vřele doporučit, aby se na takovou cestu vydaly i další diecéze.

Steffen Zimmermann
katholisch.de