I řeholní společenství mají své zastoupení v synodní cestě naší diecéze – Rafaela Slavíková (Česká kongregace sester dominikánek), Vojtěcha Zikešová (Františkánky Marie Immaculaty), Iris Pavelková (Milosrdné sestry svatého Kříže), Cyril Jan Tóth (Řád menším bratří), Ludvík Grundman (Řád bratří kazatelů), David Kučerka (Rytířský řád Křížovníků s červenou hvězdou).
Vstoupili jsme do 3.etapy diecézní synody, co pro vás bylo doposud největším překvapením?Vojtěcha, FMI: „Pokud bych nezažila na vlastní kůži, nevěřila bych, jak metoda naší synody „rozlišování v Duchu“ funguje. Díky světové synodě o synodalitě se učíme usednout k jednomu stolu v naší rozdílnosti a barevnosti názorů a hledat společnou cestu, jak být pravdivými svědky živého Krista v naší diecézi.“
Ludvík, OP: „Možná bych nemluvil o překvapení, ovšem je vždycky velice zajímavé vidět, jak různí lidé, které znám a vážím si jich, dokáží nahlížet věci z někdy dosti úplně jiných perspektiv. Třeba posledně, když jsme se bavili o prioritách, tak jsem si vnitřně trochu říkal „to je přeci úplně jasný“ a ukázalo se, že paleta postojů a postřehů je mnohem bohatší, než jsem si ji sám představoval.“
Iris, SCSC : „Že jsme tak obrovské, živé společenství. A že se mezi námi mnohými vybudovaly krásné vztahy, které pevně věřím, že přetrvají nadále. Každé velké setkání je pro mě setkání s přáteli, i když mám panickou fobii z „moc lidí na metr čtvereční“.
Cyril, OFM: „Co vím, že se ve skupinkách pro názorové odlišnosti nikdo nepohádal, a dokonce vždy se dokázali shodnout na nějakém společném vyjádření co v dokumentu vylepšit.“
Kdy jste během synody nejsilněji cítil/a, že mluvíte nejen za sebe, ale za své společenství?
Vojtěcha, FMI: „Díky zkušenosti služby naší komunity ve Strážově mohu přinést do společné diskuze praktické připomínky z našeho života. Není to jenom na základě mého osobního svědectví, ale celé naší malé řeholní komunity.“
Ludvík, OP: „Upřímně řečeno, v naší malé komunitě jsou náhledy na různé problémy také dost rozličné, takže bych asi nevypíchl žádný takovýto moment. Ale velice mě potěšilo, když jsem poslal návrh svého příspěvku jedné z našich absolventek a ta ho povzbudivě kvitovala. Takže jsem se cítil, že vlastně víc kopu za CG (církevní gymnázium,poz. redakce) než za OP, ale psst, to se hlavně nikdo nesmí dozvědět.“
Iris,SCSC : „Asi nejvíc v první fázi, kdy jsme se scházely obě komunity (toho času v Plzni žijící). Bylo to obohacením i pro nás samotné. Pak došlo k velké proměně a nově příchozí sestry do plynoucích vod synody vstupují velmi opatrně.“
Cyril, OFM: „Nejvíce to bylo při řešení otázek týkajících se neustálého rozvoje v oblasti duchovního života a pomoc potřebným.“
Kde vnímáte, že hlas řeholníků a řeholnic má v synodě specifické místo?
Vojtěcha, FMI: „Myslím, že díky naší předchozí zkušenosti ze služby v různých podmínkách a v různých diecézích máme od místního života jakýsi odstup. To může být nevýhodou, protože nejsme v naší diecézi plně zakořeněni a kdykoliv můžeme být povoláni na jiné místo a do jiné služby. Může to být ale právě i přínosem toho určitého nadhledu a zkušenosti.“
Ludvík, OP: „Zcela na rovinu, my řeholníci se – a biskup Tomáš to dobře ví – můžeme relativně snadno octnout na druhé straně republiky ne-li světa, takže náš přínos vidím v jakési větší odpoutanosti. My dominikáni máme o něco delší historii než plzeňská diecéze a za tu dobu jsme museli opustit nejen mnoho klášterů, ale i celé země – ale to neznamená, že tam, kde působíme, nekonáme naplno, právě naopak tahle odpoutanost by nám mělo umožnit soustředit se na to opravdu podstatné.“
Iris, SCSC: „Náš zakladatel P. Theodosius Florentini chtěl kongregaci, která by se všude hodila, všude mohla být přijata, mohla proniknout do všech poměrů… Neřekla bych, že jako řeholníci máme specifické místo, ale specifický úkol: Být znamením živé Boží přítomnosti; lampou, která svítí na cestu…společnou cestu se vším stvořením.“
Cyril, OFM: „Myslím si, že jsou to všechny otázky týkající se pastorace, evangelizace a pomoci sociálně slabším.“
Jaký moment synody vás zatím nejvíce oslovil nebo překvapil?
Vojtěcha, FMI: „Nejvíce si vážím odvahy pana biskupa Tomáše, že se rozhodl v naší české církvi započít proces společného hledání, jak má vypadat církev v naší době teď a tady v konkrétních podmínkách.“
Ludvík, OP: „Ze synody jsem celkově nadšený, ale nejvíc mě dojal Žalm 125 (126) „Když Hospodin úděl Sionu změnil“, který zahráli hudebníci při liturgii… úplně mě to vzalo u srdce a říkal jsem si: „Tak, teď taky Pán mění náš úděl.“ Přitom návrat Izraelitů ze zajetí nebyl žádnou procházkou růžovým sadem, čekalo je spousta problémů a práce.“
Iris, SCSC: „Stále ve mně rezonuje otázka jednoho ze zahraničních hostů při posledním setkání v Liticích: „A kde máte seniory?“ Mně to v ten moment silně zasáhlo a otevřelo úplně jiný obzor. Ano, je potřeba hlásat evangelium dnešním jazykem. Ale taky je tady obrovská spousta lidí, pro které je jazyk dnešního rychlého světa nesrozumitelný. Ani jednu z těch skupin nemůžeme opomenout.“
Cyril, OFM: „Určitě bych řekl, vysoké a velmi náročné pracovní tempo, které při synodním setkání jsou delegáti, a zvláště vedoucí tým schopni udržet, a přitom vytvořit i kvalitu.“
Pokud byste měl/a shrnout synodu jednou větou, jaká by to byla?
Vojtěcha, FMI: „Vděčnost, že smím být účastna nadějného procesu společného hledání Hospodina.“
Ludvík, OP: „Použil bych celý ten žalm 125 (126), to ale není shrnutí, nýbrž modlitba, protože „shrnuté“ ještě nic není, naopak je vlastně všechno před námi.“
Iris, SCSC: „Cesty se klikatí, světlo a stín, Pán stále vede nás, strach neměj s ním. Ta věta nemusela být holá, že?“
Cyril, OFM: „Velká příležitost reagovat společně v naší Plzeňské diecézi na znamení doby a vybrat si tak tu nejlepší cestu, kterou se budeme a také chceme v nejbližší době ubírat.“
